SachmetSail

Tak první parta, která sebrala odvahu a stala pokusnými králíky, se o minulém víkendu vrátila z Chorvatska. Měli jsme na týden půjčenou loď, odkud jsme docházeli na výuku v Námořní škole Zadar a na které taky probíhala praxe. Kluci zkoušky s celosvětovou platností udělali,  námořní škola předvedla slušnou organizaci a mně se podařilo vypřekládat i vypapírovat, takže jsme všichni spokojení. Tady je prvních pár fotek a povídání jaké to bylo…

Z Čech jsme vyjížděli už v sobotu ráno. Brňáci to mají ještě dobrý, ale já z Práglu v pět ráno lezu do deště a studené fujavice, fúúúúj…  Naštěstí je každý kilometr směrem k jihu znát, cesta ubíhá a kolem půl šesté večer se už stěhujeme na loď v maríně v Zadaru. A že to bylo stěhování! Kapitáni nezariskovali, že by došlo jídlo nebo nedejbože pivko, takže se z útrob vozu vynořují stále další hromady voňavých  zásob, ten auťák musí mít pod čárou ponoru hodně skrytých prostor

Bydlíme na GibSea 37 a samozřejmě nám to po těch deseti hoďkách v autě nedá a první myšlenku máme všichni stejnou – jedem na moře!  Nikde nikdo, celé moře je naše. Fouká jenom hodně mírně, loď se jenom tak vznešeně nese usínajícím mořem, nad které se pomalu vkrádá soumrak. Zato my se naprosto nevznešeně radujeme, že jsme se konečně dostali z auta a z práce, vtípky, pohoda, pivečko 😀

Přistáváme už za úplné tmy, ale nespolykali jsme tolik piva, abychom nepoznali vjezd do maríny od chřtánu trajektu Jury Dalmatince, takže pohoda. Loď se pohupuje, my povídáme…a dál už nevím, první večer na lodi jdu vždycky brzo spát, abych si užila,  jak to pohupuje a šplouchá

Neděle  – jeden z mála dní, kdy není škola a můžeme celý den plachtit. Vyrážíme kolem Ugljanu, fouká docela slušně přes dvacet. Směrem pod most křižujeme – a překvápko, od té doby, co jsem se tu před iks lety na lodi kamarádů připravovala na béčkové papíry, ten most o kus zvedli a průplav rozšířili. No, alespoň v pohodě proplujem, už to není takovej adrenalin. Na druhé straně za ostrovem fouká úplně stejně, ale už to můžem stočit na zadobočák a zaďák, takže se plavba zklidňuje, sluníčko hřeje. Kapitáni jsou vybavení vlastním spinakrovým pněm, takže plachty tvoří krásného motýla, loď jede jako drak, my se sluníme a očumujeme pobřeží a záhony rybářských vrší u břehu. Co jsme předtím celé dopoledne namáhavě stoupali, máme za chvilku zpátky. Na druhém konci Ugljanu to zase namíříme na Zadar, takže konec opalování. Přitáhnout plachty, do náklonu, a pořádný jachting, svištíme po vlnách, moře je krásné a dokonale si to užíváme. Ještě trochu zakřižujem a pohoníme jednoho sraba, co jede na motor a do maríny se vracíme v pozdním odpoledni, vyfoukaní a hladoví. Super. Honem něco zblajznout a ještě stíháme i vyrazit do Zadaru na průzkum, kde asi je ta námořní škola. Bez problémů ji nacházíme u zadní brány města směrem k moři, takže pak už se můžeme v klidu potoulat po nábřeží, dát si trochu dobrého vínka, poslechnout varhany… Pak volným krokem kolem moře, než nás Cháron převozník vezme svojí bárkou k protějšímu majáku do maríny; ani tu minci za převoz nechce pod jazyk, chvíli se bavím představou, jak by se asi tvářil, kdybych to zkusila, ale radši toho nechám, abych na něj nezačala řehtat…

(pokračování příště, dopíšu to večer…)

2 komentářů to “Kurz na licenci kategorie C v Zadaru – povedlo se!”